Zápas měl dvě roviny. První je, že hráči předvedli špatný přístup, z toho plynul špatný výkon a špatný výsledek. Druhá, že hráčů U15 bylo sedm, dva z toho hráli přes bolest a hráči U14 zvládli enormní minutážní nápor skrze dva zápasy. Za tento fakt si ve finále hráči zaslouží respekt. Na klucích se tato situace podepisuje dlouhodobě. Už od prvních letních přáteláků se šrámy sčítají a není prostor hráče nechat odpočívat. Když tým čaruje z vody a voda začne docházet, tak není z čeho čarovat. My nic ale nevzdáváme. Máme před sebou celé jaro, spoustu hezkých zápasů, na které se těšíme a některým týmům máme za podzim co vracet. Hráči vědí, kudy vede naše cesta úspěchu a co dělat, abychom opět začali bodovat a hrát hezký fotbal.
My jsme tým, my jsme rodina, my jsme Třebeš.
