V neděli jsme v dalším utkání přivítali tým Vrchlabí, kterému jsme měli co oplácet. Na podzim nám totiž uštědřili nadílku v podobě 7 gólů.

Do sestavy na tento zápas jsem mohl počítat s bratry Fridrichovými. Jak s Pavlem, který se na tento víkend vrátil z Německa, tak s jeho bráchou Honzou, kterému skončila sezóna na Spartě. Dále byli do kádru zařazeni mladíci jako Ottmar, Šolc, Říčař nebo Schovánek. Z těchto čtyřech jmen jsme hned dva hráče zařadili do základní sestavy.

Hned od první minuty jsme se do soupeře zakousli a vytvářeli si šance. Ve 4. minutě jsme po našem rohu nedokázali 2x proměnit slibné šance. V 6. minutě šel Holas sám z půlky na hostujícího brankáře, bohužel ale neproměnil. Ve 21. minutě šance po kombinaci Ottmara s Holíkem, který centroval a Pavel Fridrich v těžké situaci těsně minul. Ve 39. minutě opět souhra Oťas-Holík, který centroval a na šel v gólové šanci Fridricha, tentokrát Honzu, který ani na 3x nedokázal překonat brankáře Vrchlabí. Poločas tedy 0:0.

Dlouho jsem z týmu necítil takovou energii (jak říkal veselý divák Farky), s chutí jít za vítězstvím od první minuty.

Do druhého poločasu jsme šli beze změn a s cílem pokusit se prolomit smůlu a vstřelit nějaký ten gól. Druhý poločas jsme začali opět aktivně.

V 57. minutě jsme se po kombinaci Xavi-Holík-Xavi konečně dočkali gólu, který vsítil Honza Fridrich, 1:0. Nadále jsme byli aktivní, ale bez větší šance.

Kluci bojovali a hráli krásný fotbal, který se musel líbit všem divákům. Obrana pracovala 100% a hosty držela daleko od naší branky. Proto to soupeř zkoušel i z půlky hřiště. Náš pozorný brankář ale komplikaci nedovolil. Proto jsme zaslouženě vyhráli 1:0.

Musím pochválit všechny hráče za přístup a dřinu v zápase. Mile překvapili mladíci, kteří se určitě neztratili.

Za týden potvrdit body doma s Trutnovem.
Sportu zdar